Schwarzenberg Karel VII.
Schwarzenberg Karel VII.
v Praze
ve Vídni (Rakousko)
Mecenáš a politik, člen římskokatolické církve. Pocházel z orlické větve rodu Schwarzenbergů, syn Karla VI. Schwarzenberga, jeho šlechtický původ ovšem nebyl v Československu uznáván. Po roce 1948 žil s rodinou v exilu v Rakousku, roku 1960 byl adoptován příslušníkem hlubocko-krumlovské větve rodu Jindřichem Schwarzenbergem (1903–1965) a stal se univerzálním dědicem majetku této větve. Započal právnická a lesnická vysokoškolská studia, ale nedokončil je (studoval ve Vídni, Štýrském Hradci a Mnichově). Od šedesátých let spravoval rodinný majetek v Rakousku a Německu. Podporoval československý exil a disent, v letech 1984–90 předsedal Mezinárodnímu helsinskému výboru pro lidská práva. Po roce 1989 se vrátil do Československa a stal se vedoucím Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla (1990–92). Poté se věnoval správě navráceného majetku, neusiloval však o restituci majetku hlubocké větve. V roce 2004 byl zvolen senátorem, v letech 2007–09 a 2010–13 působil jako ministr zahraničí (nejprve za Stranu zelených, poté za TOP 09) a místopředseda vlády. Spoluzaložil stranu TOP 09, v letech 2009–15 byl jejím předsedou, poté čestným předsedou. V letech 2010–21 byl poslancem. V roce 2013 neúspěšně kandidoval v přímé prezidentské volbě, postoupil přitom do druhého kola. Byl znám jako podporovatel občanské společnosti, demokracie, evropské integrace a právního státu, zároveň se hlásil ke konzervativním hodnotám a římskokatolické víře. Získal řadu domácích i zahraničních vyznamenání, včetně Řádu T. G. Masaryka a Řádu bílého lva. Jeho pohřeb se konal se státními poctami v katedrále sv. Víta, urna byla uložena ve schwarzenberské hrobce u Orlíka.