Sergij
Sergij
v Moskvě (Rusko)
v Kazani (Rusko)
Pravoslavný arcibiskup, občanským jménem Arkadij Koroljov. Vystudoval Moskevskou duchovní akademii, v roce 1907 se stal mnichem v Jabločném a vyučoval náboženství v církevní škole. V roce 1914 byl jmenován představeným monastýru, dva roky poté musel kvůli postupující frontě nechat monastýr evakuovat. Po návratu v roce 1920 jej pomáhal znovu budovat. Roku 1920 byl vysvěcen na bělského biskupa, ale kvůli protestům proti polské církvi byl již v roce 1922 zatčen a eskortován do Československa. V Praze byl brzy učiněn představeným chrámu svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí, takto bez styku s moskevským patriarchátem působil v letech 1931–46; spravoval přitom rovněž ruskojazyčné pravoslavné komunity v Brně, Bratislavě, Karlových Varech, Mariánských a Františkových Lázních. Podílel se na výstavbě chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze. Po druhé světové válce byl prohlášen představeným pravoslavné obce v Praze a roku 1946 byl jmenován arcibiskupem československým a vídeňským, od roku 1948 také berlínským a od roku 1950 kazaňským a čistopolským. Faktické vedení československé pravoslavné církve bylo nicméně v rukou metropolity Jelevferije (1892–1959). Je autorem díla O spasení (1955).
Literatura:
Vladimír Gavriněv: „Biskup Sergij pražský a archimandrita Isaakij – dva šiřitelé pravého křesťanství.“ In: Pavel Marek – Jiří Hanuš: Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2006, s. 270–286.