Skalický Karel
Skalický Karel
v Hluboké nad Vltavou (okr. České Budějovice)
Římskokatolický kněz, teolog. Po maturitě na gymnáziu v Českém Krumlově (1948) pokračoval studiem zemědělské techniky v Praze, ale v roce 1956 ilegálně překročil hranice se svým spolužákem Vladimírem Třebínem (1923–1974) – patrně již tehdy agentem komunistické Státní bezpečnosti – a vydali se do Rakouska, odkud se později přesunuli do Říma. V Římě pokračoval ve studiu filosofie a teologie na Papežské lateránské univerzitě, kde byl vysvěcen na kněze (1961) a získal licenciát z teologie (ThLic. 1962) a filosofie (PhLic. 1965). Během pobytu v Římě působil jako asistent mládeže v Oratoriu sv. Petra a byl přidělen jako assignator locorum během II. vatikánského koncilu (1962–65). Poté fungoval jako druhý sekretář kardinála Josefa Berana (1966–69), od roku 1967 redigoval exilový časopis Studie a v roce 1968 začal vyučovat na Lateránské univerzitě. V roce 1977 byl jmenován mimořádným profesorem teologie a později řádným profesorem. Po listopadu 1989 se vrátil do Československa, v roce 1994 se stal farářem v Hluboké nad Vltavou a začal působil na Teologické fakultě Jihočeské univerzity; v letech 1996–99 byl jejím děkanem, 1999–2013 proděkanem. Ve svém teologickém díle aktivně navázal na tradici tomismu, přičemž kladl důraz na hermeneutiku a osobní zkušenost víry ve světě, který se potýkal s pluralismem a sekularizací. Na mezinárodním poli se prosadil zejména studií Fundamental Theology in the Existential Horizon of Thinking, knižně vydal V zápase s posvátnem (2005) a antologii homilií a promluv Revolvit lapidem (2019). Je nositelem řádu T. G. Masaryka (2006), čestného doktorátu Univerzity Palackého v Olomouci (2010) a cenu Václava Bendy za podporu svobody a demokracie (2015).