Skalský Gustav Adolf
Skalský Gustav Adolf
v Opatovicích (okr. Kutná Hora)
v Praze
Farář evangelické augsburské církve (později a dnes součást Českobratrské církve evangelické), církevní historik. Pocházel z rodiny augsburského učitele Josefa Skalského (1826–1911), studoval evangelické gymnázium v Těšíně a teologii ve Vídni (absolv. 1881, během studia stáž v Erlangen), kde později získal i doktorát (ThDr. 1898). V letech 1881–87 byl prvním farářem sboru ve Vilémově, 1887–96 ve Velké Lhotě (u Dačic). V roce 1896 se stal prvním Čechem povolaným na vídeňskou evangelickou teologickou fakultu, kde byl ustanoven profesorem praktické teologie. Zároveň sloužil jako český kazatel vídeňským Čechům. Badatelsky se věnoval dějinám moderního českého protestantismu a náboženskému exilu v pobělohorské době (Z dějin české emigrace XVIII. století I., 1911), přispíval do Loeschovy Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus in Oesterreich. U F. Hoblíka v Pardubicích začal vydávat prameny k dějinám české reformace, zpracoval však jen dva svazečky. Přestože jeho odborný přínos nebyl velký, byl v roce 1908 jmenován dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. V roce 1909 se stal členem C. k. vrchní evangelické církevní rady. Po roce 1918 přešel do Prahy, kde byl jako akademicky nejvýše postavená osobnost české evangelické teologie postaven do čela nově založené Husovy čs. evangelické bohoslovecké fakulty (děkan 1920–21). Na fakultě byl profesorem praktické teologie do penzionování v roce 1925.
Literatura:
Ondřej Macek: „Gustav Adolf Skalský, český luterán na vídeňské bohoslovecké fakultě.“ In: Zdeněk R. Nešpor – Kristina Kaiserová (eds.): Variety české religiozity v „dlouhém“ 19. století (1780–1918). Albis international, Ústí nad Labem 2010, s. 379–394.