Songcängampo (Tibet)
Songcängampo (srong btsan sgam po) – největší z prvních, historicky doložených panovníků Tibetské říše, její v pořadí třiatřicátý král (569–650, nebo 617–698). Významně rozšířil hranice po otci Namrisongcänovi zděděné říše, reorganizoval její administrativu, hlavní město přenesl z údolí Jarlungu do Rasy (ra sa, „Místo koz“), přejmenované později na Lhasu (lha sa, „Místo bohů“), podporoval vytvoření a zavedení písma a udržoval čilý styk se sousedními zeměmi. Z jeho pěti žen se do historie buddhismu v Tibetu zapsaly nepálská princezna Lhačigthicün a čínská princezna Wen-čcheng kung-ču, která mu darem přinesla sochu Džowa, dodnes uctívanou v lhaském chrámu Džókhangu.