Statečný Karel
Statečný Karel
v Myslkovicích (okr. Tábor)
v Praze
Teolog a farář Církve československé (husitské). Vystudoval římskokatolickou teologii, v roce 1894 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan a učitel etiky a filosofie na diecésním semináři v Českých Budějovicích, v roce 1899 získal doktorát teologie (ThDr.) na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. První světové války se účastnil jako vojenský duchovní, po návratu přestoupil v roce 1924 do Církve československé a významně se podílel na průběhu jejího prvního řádného sněmu (1924). V témže roce se habilitoval na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě, v roce 1925 byl jako první osoba ze své církve na této fakultě jmenován mimořádným profesorem systematické teologie. Podílel se na formování věroučného profilu Církve československé, k němuž přispěl především důrazem na personalistickou a biblickou teologii. Je autorem spisů O Spencerově nepoznatelnu (1904), Monismus (1923) a Centrální otázky věrouky církve československé (1927).
Literatura:
J. B. Lášek: „Příspěvek k budoucímu životopisu Prof. Karla Statečného. Počátky Statečného styků s patriarchou Farským.“ In: Docente Omnes Gentes. Jan Blahoslav, Brno 2004, s. 137–141; Jiří Vogel: „Karel Statečný jako morální teolog a jeho pokus o novou koncepci etiky.“ Studia theologica 16, 2014, 4, s. 123–138; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 489–592.