Svatošová Marie
Svatošová Marie
v Hlavňově (okr. Náchod)
Lékařka a sociální pracovnice, členka římskokatolické církve. Narodila se do aktivní římskokatolické rodiny Maršíkových, v důsledku toho čelila překážkám při cestě ke vzdělání. Přesto se jí podařilo vystudovat zdravotní školu a následně Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové (MUDr. 1968). První lékařské místo nastoupila v Semilech, od roku 1970 působila jako praktická lékařka v Praze, mimo jiné v závodní ordinaci firmy Avia a později v pražském Dopravním podniku. V roce 1975 prošla osobní krizí a zásadní duchovní impuls prožila při setkání s lékařem a knězem Ladislavem Kubíčkem, jehož osudy později literárně zpracovala. Ještě před koncem komunistického režimu se seznámila se západními inspiracemi hospicového hnutí. Po sametové revoluci začala pracovat v centrále Katolické charity, kde iniciovala rozvoj domácí péče. Roku 1993 založila občanské sdružení Ecce homo – Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí. Dne 8. prosince 1995 stála u otevření prvního českého hospice – Hospice Anežky České v Červeném Kostelci. Jako prezidentka Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče se podílela na založení řady dalších hospiců a myšlenku dobrého umírání nadále aktivně propaguje. Je odpůrkyní legalizace eutanazie. Za svou činnost byla oceněn medailí Za zásluhy (2002, 2015), Svatováclavskou medailí (2008), titulem Dáma české kultury (2017), Rytířka českého lékařského stavu (2020) a čestným občanstvím města Police nad Metují (2016). Je autorkou nebo spoluautorkou řady publikací o hospicové péči, víře a doprovázení: Hospice a umění doprovázet (1995), Hospice slovem a obrazem (1998), O naději s Marií Svatošovou (2006), Normální je věřit (2009), Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? (2012), Neboj se vrátit domů (2018), Až k prolití krve (2005) a dalších.