Tibet:Zásady transkripce
Zásady Kolmašovy transkripce tibetštiny
Kolmaš pro českou výslovnost (transkripci) tibetštiny zavedl tyto zásady:
Souhlásky káli
c, č, j, k, I, m, n, ň, p, s, š, t se vyslovují jako obdobné hlásky v češtině;
b, d, g, se vyslovují meně zněle než v češtině;
cch, čh, kh, ph, th se vyslovují se slabým přídechem;
dz, dž, ng (časté i v násloví) se vyslovují jako dz, dž, n ve slovech dzinkat, džber, banka;
z, ž se vyslovují prakticky stejně jako s, š (v přesné tibetské výslovnosti však ovlivňují tón následující samohlásky či přehlásky);
h se vyslovuje jako české ch;
r se vyslovuje jako zvuk mezi českým r a ž;
w se vyslovuje jako v angličtině;
’a, a, v tibetštině počítané k souhláskám se vyslovují jako v češtině, rozdíl je však v jejich tónu (v případě ’a jde o tón stoupavý, v případě a o tón rovný)
Samohlásky a dvojhlásky jang (dbyangs)
a (á), ai, e (é), eu, i (í), o (ó), u (ú) se vyslovují jako v češtině.
Přehlásky
ä, ö, ü se vyslovují jako v němčině.
Prefixy ngöndžug (sngon ’jug)
Prefixy g-, d-, b-, m-, ’ - [tzv. ačhung (’a chung) neboli „malé a"] se nevyslovují. V některých případech však mohou mít vliv na znělost či neznělost základní („kořenové“) slabiky-slova nebo na její tón.
Prefix d- v kombinaci se základní slabikou ba, bi, bu, be, bo mění její výslovnost na wa, wi, u, e/je, wo. Např. dbang (wang), dbig (wig), dbu (u), dben (en/jen), dbo (wo).
Postfixy džendžug (rjes 'jug)
Postfixy -b, -g se vyslovují nezněle, přibližně jako české p, k. Např. mdzub (dzub, vyslov dzup), bdag (dag, vyslov dak).
Postfix -r zní oslabeně, respektive mírně prodlužuje výslovnost předchozí samohlásky a samo zůstává němé. Např. dmar (mar, vyslov mar nebo má).
Postfixy -d, -s se nevyslovují, avšak přehlasují předchozí samohlásku a, o, u. Např. sad (sä), bod (bö), bud (bü), las (lä), yos (jö), dus (dü).
Postfix -n působí přehlásku předchozí samohlásky a, o, u, avšak zachovává si svou výslovnost. Např. can (čän), Ion (Iön), mun (mün).
Postfix -’a se nevyslovuje, zpravidla však mírně prodlužuje předchozí samohlásku. Např. mkha’ (kha nebo khá). Ve funkci genitivní pádové koncovky -’i působí u samohlásek a, o, u jejich přehlásku. Např. bka’i (kä), lo’i (lö), su’i (sü).
Postfix -l za samohláskou a, o, u se lokálně spolu se samohláskou buď vyslovuje, např. sal (sal), rol (rol), yul (jul) [praxe, jíž se přidržujeme v českém přepise], nebo působí její přehlásku, přičemž samo zní oslabeně äl, öl, ül (säl, röl, jül), nebo zcela mizí a předchozí přehlásku pouze mírně predlužuje (sa̋, rő, jű)
Druhotný postfix jangdžu (yang ’jug)
-s (-gs, -ngs, -bs, -ms) se nevyslovuje. Např lags (lag), mangs (mang), shubs (šub), khams (kham).
Nadepsaná písmena gočän (mgo can)
Nadepsaná pismena r-, I-, s- se nevyslovují. Např. rdang (dang), Idand (dang), sdang (dang). V určitých případech však mohou mít vliv na znělost či neznělost základní slabiky-slova či na její tón.
Podepsaná písmena dogčän (’dogs can)
Podepsaná písmena -j, -r, -I v kombinaci s příslušnou základní slabikou-slovem působí četné změny v její výslovnosti:
kya, khya, gya se vyslovují přibližně jako české ťa, ťha, ďa,
pya se vyslovuje jako české ča; phya a bya jako české čha,
mya se vyslovuje ňa,
kra, tra, pra se vyslovují cerebrálně (kakuminálně), přibližně jako zvuk mezi „tra/třa",
khra, thra, phra se vyslovují přibližně jako zvuk mezi thra/thřa,
gra, dra, bra se vyslovují přibližně jako zvuk mezi dra/dřa. Ve všech těchto případech „r /ř" zní oslabeně (srovnej výslovnost anglického „tr" ve slově tree, “strom"). V odborných pracích se pro tyto hláskové a zvukové kombinace používají písmena t, th, d, psaná s tečkou/čárkou pod písmenem, tedy ṭ, ṭh, ḍ.
Podepsané -l “zatlačuje" výslovnost základní slabiky. Například gla (la), sla (la), bla (la).
Podepsané -w nemá na výslovnost základní slabiky vliv. Například hwa (ha).
Podepsané ’a slouží k naznačení délky příslušné samohlásky. Například lo tsa ba (locáwa).
Podepsané -h slouží k vyjádření přídechovosti (zejména u slov sanskrtského původu). Například gha (gha), dha (dha), bha (bha), dzha (džha).
Výjimku tvoří kombinace sra, hra, zla, které se vyslovují sa, ša, da. Například srong (song), hrang had (šanghä, “Šanghaj”) zlum po (dumpo, “kulatý”).
Podepsané -ph, připojené k základní slabice ha, slouží k vyjádření v tibetštině neexistující hlásky f. Např. hphin lan (finlän, “Finsko”).
Slabiky ba, bo ve funkci slovesných nebo jmenných částic se vyslovují wa, wo. Například snang ba (nangwa), jo bo (džowo).
K odlišení kombinace základní slabiky ga s podepsanym -ya (gya) od kombinace prefixu g- se základní slabikou ya se v druhém prípadě v transliteraci používá tvaru g.ya. Například gyang (gjang, „stěna“), ale g.yu (ju, „tyrkys“).
Výslovnost slabik-slov tvořených kombinací základní slabiky s prefixem, písmenem nadepsaným, podepsaným, případně nadepsaným i podepsaným, postfixem, případně i druhotným postfixem, se řídí kombinací výše uvedených pravidel. Například limitní případ takové kombinace bsgrigs (tvar minulého času od slovesa sgrig, „uspořádat, seřadit“), kde b je prefix, s nadepsané písmeno, g základní hláska, r podepsané písmeno, i znak pro samohlásku i, g postfix, s druhotný postfix, se transkribuje a vyslovuje dig. Další výslovnostní modality, přesahující rámec této informace, zde nejsou uváděny.
V tibetském písmu neexistují malá a velká písmena; jednotlivé slabiky se navzájem oddělují tečkou psanou na účaří tzv. horní závěsné linky; obdobně se tečkou oddělují jednotlivá slova, případně celé věty. U vlastních jmen se nerozlišují jména rodová (naše příjmení) a jména osobní (naše jména „křestní"). Je proto třeba je brát jako jedno sousloví, složené z několika slabik-slov. Např. král Lhathothoriňäncän (lha tho tho ri gnyan btsan), král Songcängampo (srong btsan sgam po) čhangčhubsempa (byang chub sems dpa’, sans. bódhisattva) Čänräzig (spyan ras gzigs, sans. Avalókita).