Vašica Josef
Vašica Josef
ve Štítině (okr. Opava)
v Praze
Římskokatolický kněz, literární historik. Studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kněžské svěcení přijal v roce 1906, poté pokračoval ve slavistických studiích na vídeňské univerzitě. Po absolutoriu působil jako profesor češtiny a latiny na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 1919 habilitoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde vyučoval staroslověnštinu a literaturu východních církví. V roce 1928 byl jmenován řádným profesorem a od roku 1937 přednášel na teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve své vědecké práci se zaměřil na staroslověnský jazyk a české baroko. Vydal kritické edice středověkých evangeliářů Staročeské evangeliáře (1931) a knihu K dějinám staršího českého písemnictví (1931). Přispěl k rehabilitaci barokní literatury, zejména poesie, a upozornil na významné autory jako byl Bedřich Bridel (1619–1680). Byl zvolen mimořádným členem České akademie věd a umění a dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. Po komunistické „rekonstrukci“ teologického studia v roce 1950 byl penzionován, nadále se soukromě věnoval badatelské a ediční činnosti.
Literatura:
Milan Kudělka – Zdeněk Šimeček a kol.: Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. Biograficko-bibliografický slovník. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1972, s. 492–493; Milan Kudělka a kol.: Československá slavistika v letech 1918–1939. Academia, Praha 1977; Vladimír Neuwirth (ed.): Profesor Josef Vašica, jeho život, vztahy k rodině a k rodnému kraji. Sborník k 110. výročí jeho narození. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994; Jiří Černý – Jan Holeš: Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Libri, Praha 2008, s. 681–682; Martin C. Putna: Česká katolická literatura v kontextech. 1918–1945. Torst, Praha 2010.