Vacek František
Vacek František
v Chrudimi
v Novém Strašecí (okr. Rakovník)
Římskokatolický kněz, historik. Narodil se v měšťanské rodině, navštěvoval gymnázium v rodišti a poté studoval teologii ve Vídni a v Praze. Roku 1881 byl promován a vysvěcen na kněze. Po vysvěcení působil jako kaplan v Aši, Velvarech, Smíchově a Bubenči, později jako katecheta na gymnáziích ve Slaném a v Praze v Křemencově ulici. Od roku 1890 tři semestry studoval historii na Filosofické fakultě české UKF. Když v roce 1912 odešel do výslužby a usadil se v Novém Strašecí, začal se soustavně věnovat historickým výzumům. Napsal Paměti královského města Velvar (1884), Církevní dějiny české I. (1890), Sociální dějiny české doby starší (1906), Dějiny Bubenče, Dejvic a okolí (1911–23), Dějiny města Nového Strašecí (1931), K dějinám selské roboty v Čechách (1936). Publikoval také řadu menších studií, jeho práce jsou stále považovány za spolehlivý zdroj pro regionální dějiny středních Čech a církevní dějiny počátku 20. století. Psal i do Ottova slovníku naučného. Byl zvolen členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk.
Literatura:
Jan Černý: „Historik František Vacek.“ Rakovnický historický sborník 1, 2000, s. 72–76.