Višnu (Hind)
Višnu [viṣṇu] – snad nejvíce uctívaný bůh hinduismu, jak ve svých inkarnacích, tak jako nejvyšší Bůh. Ve védách, kde má převážně funkci boha slunce a jeho životodárné síly, se zdá být méně důležitý vedle např. Indry, avšak je v nich také náznak jeho vlády nad třemi světy (zemí, prostorem a nebesy), kterou získal třemi kroky, z nichž třetí, tj. nejvyšší, je mimo dosah lidského pochopení a v něm Višnu dlí nejraději. Jako bůh slunce, které rozptyluje temnotu a osvětluje svět a je také symbolem osvícení duchovního, představuje Višnu již ve védách nejvyšší možný cíl, tento jeho rys však v nich dosud nebyl v popředí. Mnohem více byl pravděpodobně širokými vrstvami oceňován jeho životodárný aspekt, a to se odráží v jeho pozdějším postavení v božské trojici (trimúrti) jako bůh zachovatel, který udržuje svět v chodu, bdí nad kosmickým a mravním řádem (dharma) a čas od času sestupuje do nižších světů, aby v různých podobách pomáhal bohům a lidem v nouzi a zajistil vládu pořádku (srovn. avatára). V textech a v očích svých vyznavačů je nejvyšším Bohem, Pánem vesmíru a zdrojem vší manifestace. Toto jeho postavení je vyjádřeno symbolicky jeho mytologickým zobrazením, kdy jako Anantašájin spočívá vleže, s Lakšmí u nohou, na kosmickém hadu, zvaném Ananta (nekonečnost) nebo Šéša („zbytek“, totiž z předchozího zaniklého vesmíru), a plyne po kosmických vodách, symbolu latence, obsahujících zárodky budoucí manifestace. Jeho tvořivá potence je v tomto obrazu znázorněna lotosem, který vyrůstá z jeho pupku, a jeho nadřazenost jako svrchovaného Pána postavou boha Brahmy, který sedí na tomto lotosu připraven zahájit na jeho pokyn proces manifestace nového vesmíru jako jeho demiurg. Jeho nadřazenost nad Šivou je vyjádřena v mýtu tím, že na konci světového období Višnu emanuje Šivu ze svého čela, načež Šiva zničí vesmír svým kosmickým tancem. Jiná varianta ikony, jak pluje po kosmických vodách, jej zobrazuje ponořeného ve spánek na lotosovém listu. Jeho spánek mezi světovými obdobími bývá popisován jako jeho spojení s bohyní jménem Jóganidrá. Bohyni Lakšmí si vzal za manželku, když se vynořila z kosmického oceánu při jeho stloukání za účelem získání nápoje nesmrtelnosti. Občas vystupuje jako jeho manželka i Sarasvatí. Jeho dopravním prostředkem je Garuda, mytologický gigantický pták, jeho emblémem lotos a zbraní disk.
Literatura:
Gonda, Jan (1970), Viṣṇuism and Śivaism: A Comparison, London: SOAS (reprint Delhi: Munshiram Manoharlal, 1976).
Raychaudhuri, H. (1920), Materials for the Study of the Early History of the Vaiṣṇava Sect, Calcutta: University of Calcutta.