Vilímková Milada
Vilímková Milada
ve Vizovicích (okr. Zlín)
v Praze
Historička umění, členka římskokatolické církve. Manželka judaisty Otto Munelese. Vystudovala dějiny umění a klasickou archeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, po krátkém působení na Ústavu pro klasickou archeologii byla v důsledku politických čistek donucena odejít do Státního židovského muza, kde se seznámila se svým budoucím manželem. V letech 1950–53 dále studovala egyptologii a od roku 1955 pracovala v Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů, kde se věnovala stavebně-historickým průzkumům, zejména na Pražském hradě a zámcích v Brandýse nad Labem a Pardubicích. Po odchodu do penze pracovala v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Ve svých publikacích se věnovala širokému spektru témat od středověké a renesanční architektury přes římské umění až po starověký Egypt. Klíčová byla její práce na poli barokní architektury, především na tvorbě rodu Dientzenhoferů. Spolupracovala s Dobroslavem Líbalem (1911–2002) a Pavlem Preissem (1926–2023), byla členkou týmu připravujícího výstavu Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu a autorkou úvodní kapitoly katalogu. Vydala řadu publikací: Roman Art in Africa (1963), Vizovice. Státní zámek a památky okolí (1964), Egyptské klenotnictví (1969), Starověký Egypt (1977), Stavitelé paláců a chrámů: Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové (1986), Ve znamení břevna a růží (1989, s P. Preissem), Die Prager Judenstadt (1990), Židovské město pražské (1993, posmrtně). Ač římskokatolického vyznání, byla pochována na Novém židovském hřbitově v Praze po boku svého manžela.