Vimalaprabhá (Buddh)
Vimalaprabhá [vimalaprabhā] – Jasná zář, komentář ke Kálačakrantantře, středověký sanskrtský spisek z počátku 11. století, uvádí, že různé buddhistické spisy byly sepsány celkem šestadevadesáti jazyky v šestadevadesáti zemích. To je údaj jistě nadnesený, avšak Vimalaprabhá praví i konkrétněji, že na koncilech byly ustaveny Tři koše, to jest pálijský kánon (san. Tripitaka, pál. Tipitaka), v magadhštině, sútry (pál. sutta) v jazyce Sindhu, pradžňápáramitásútry v sanskrtu a mantry a tantry v sanskrtu, v prákrtu, v apabhranši a v jazycích „barbarských“. To celkem odpovídalo skutečnosti, až na tu sindhštinu; je tím snad míněna nějaká místní apabhranša.