Vokolek Vladimír
Vokolek Vladimír
v Pardubicích
v Ústí nad Labem
Římskokatolický básník. Narodil se v rodině tiskaře (bratr Vlastimila Vokolka), po maturitě (1933) studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu, francouzštinu a filosofii. Studium však kvůli uzavření českých vysokých škol v roce 1939 nedokončil. Po válce absolvoval knihovnický kurz (1945–46) a od roku 1946 vedl okresní knihovnu v Děčíně, ale v roce 1949 byl z funkce odvolán. V roce 1954 musel knihovnu opustit úplně a začal působit jako učitel základní školy v Děčíně. Později byl redaktorem časopisu Dialog v Ústí nad Labem. Po zákazu časopisu zůstal bez trvalého zaměstnání. Jako básník a esejista publikoval od roku 1937 v časopisech Akord, Řád a Archa, knižně Žíněné roucho (1940), Národ na dlažbě (1945), Cesta k poledni (1946), Mezi rybou a ptákem (1967), Atlantis (1972), Na hrotu plamene (samizdat 1987). Řada děl vyšla teprve posthumně: Obrana básníka (1992), Absurdanda (1994), Tak pravil Švejk (1995), Oidipovské variace (1996). Jeho dílo je charakterizováno meditativní hloubkou, reflexí víry a využitím symboliky přírody a krajiny jako rámce duchovní cesty.
Literatura:
Jaroslav Med: Spisovatelé ve stínu. Portál, Praha 2004; Martin C. Putna: Česká katolická literatura v kontextech. 1918–1945. Torst, Praha 2010.