Wehrenfennig Erich (Edmund)

Wehrenfennig Erich (Edmund)


ve Vraclávku (dnes součást obce Hošťálkovy, okr. Bruntál)
ve Feuchtwangenu)

Farář a představitel augsburské, resp. později Německé evangelické církve. Pocházel z hornorakouské augsburské farářské rodiny, jeho otcem byl farář evangelické augsburské církve Gustav T. Wehrenfennig (1842–1926), bratrem farář Friedrich Wehrenfennig (1875–1953). Vystudoval vídeňskou teologickou fakultu (absolv. 1896, během studia stáž v Erlangen). Sloužil jako vikář evangelické augsburské církve v Trutnově (1897–1909) a farář v Jablonci nad Nisou (1909–45), v roce 1911 se stal seniorem. Po vzniku samostatné Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1920) byl zvolen jejím nejvyšším představitelem (církevní prezident), jímž zůstal po celou dobu existence církve. V roce 1921 obdržel čestný doktorát vídeňské teologické fakulty. V meziválečném období udržoval korektní vztahy s českými evangelíky, a i když po začlenění tzv. Sudet do Německé říše musel prokazovat loajalitu vůči nacistickému režimu, rozhodně jej nebylo možné označit za kolaboranta; snažil se mj. udržet autonomní existenci své církve. Po válce se snažil ulehčovat průběh odsunu/vyhnání českých Němců a intervenoval za jejich práva, v roce 1946 byl proto zatčen a vyhoštěn. Do roku 1952 sloužil jako evangelický farář v saském Stollbergu, pak se vystěhoval do Západního Německa a sloužil ve Feuchtwangenu (1952–68). V roce 1955 získal západoněmecký Záslužný kříž. Časopisecky vydal vzpomínky Mein Leben und Wirken (příloha Zeitschrift der Gemeinschaft evangelischer Sudetendeutscher e. V. 1956).

Literatura:
Heimat und Kirche. Festschrift für Kirchenpräsident D. Wehrenfennig. Johannes Mathesius Gesellschaft, Heidelberg – Wien 1963; Maria Heinke-Probst: Die Deutsche Evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien 1918–1938 (-1946). Identitätssuche zwischen Nationalität und Bekenntnis. Kirchhof & Franke, Berlin 2012.

Zdeněk R. Nešpor