Weltsch Felix
Weltsch Felix
v Praze
v Jeruzalémě (Izrael)
Židovský filosof a publicista. Vystudoval práva a filosofii na pražské německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po krátké praxi u soudu a v advokátní kanceláři v letech 1908–09 nastoupil jako knihovník Univerzitní (dnes Národní) knihovny, kde setrval téměř třicet let. Po celou dobu se aktivně zapojoval do pražského intelektuálního života, přátelil se s Maxem Brodem (1884–1968) a Franzem Kafkou (1883–1924), s nimiž tvořil nejvýznamnější uskupení německých literátů Prahy počátku 20. století, tzv. Pražský kruh. Přispíval do periodika Prager Tagblatt a především v letech 1919–38 vedl sionistický časopis Selbstwehr. Od roku 1931 působil také jako Knihovní rada ministerstva kultury, o rok později se stal členem pražské lóže zednářské židovské organizace B‘nai B‘rith (Synové světla). V noci před okupací Československa emigroval do Palestiny. Od roku 1940 působil v Jeruzalémě jako knihovník Národní knihovny. Svoji první publikaci Anschaung und Begriff (1913) napsal s Maxem Brodem, další již vydal samostatně. V řadě jeho titulů je patrné zaměření na problematiku židovstva a sionismu, např. Judenfrage und Zionismus (1929), Land der Gegensätze (1929), dále vydal řadu filosofických pojednání: Gnade und Freiheit (1920), Das Wagnis der Mitte (1936), Ha-dialektika šel ha-sevel (Dialektika utrpení, 1944), Teva, musar u-medinijut: ramat chajim u-milchamat nicach (Příroda, morálka a politika: životní úroveň a věčná válka, 1950; Ruppinova cena 1952). I přes patrný vliv Henriho Bergsona (1859–1941) a Franze Brentana (1838–1917) představuje originálního myslitele propojujícího ontologické otázky s politickou filosofií a etikou. Východisko nachází v tzv. středové pozici ležící mezi dvěma vyhraněnými póly, v souladu s tím také považuje kompromis za nejproduktivnější řešení problémů. Je rovněž autorem konceptu dialektické spirály popisující zánik jedné myšlenky a z ní se rodící nové.
Literatura:
Encyclopaedia Judaica; yivoencyclopedia.org; Max Brod: „Felix Weltsch – Dem Freund zum Gedächtnis.“ Bulletin des Leo Baeck Instituts 7, 1964, s. 285–294; Margarita Pazi: „Felix Weltsch – Die schöpferische Mitte.“ Bulletin des Leo Baeck Instituts 13, 1974, s. 51–75; Scott Spector: „Německá, židovská a česká identita v Praze. Felix Weltsch a Egon Erwin Kisch.“ Slovanský přehled 84, 1998, 1, s. 39–46; William Kluback: „Felix Weltsch – Man of Humor, Faith and Knowledge.“ Review of the Society for the History of Czechoslovak Jews 1991, 4, s. 137–149; Manfred Voigts: „Franz Kafkas Freund Felix Weltsch.“ Sprache im technischen Zeitalter 2002, 164, s. 392–410; Axel Stähler: „Das Land als Aufgabe. Felix Weltsch, Max Brod und die ‚exemplarische Tat‘.“ In: Alexandra Pontzen – Axel Stähler: Das gelobte Land. Erez Israel von der Antike bis zur Gegenwart. Rowohlt Taschenbuch, Reinbek bei Hamburg 2003, s. 205–221; Carsten Schmidt: Kafkas fast unbekannter Freund. Das Leben und Werk von Felix Weltsch (1884-1964). Königshausen & Neumann, Würzburg 2010; Carsten Schmidt: „Zwei Freunde des Kafka-Kleeblatts: die Ur-Prager Felix Weltsch und Max Brod.“ In: Peter Becher – Steffen Höhne – Marek Nekula: Kafka und Prag: literatur-, kultur-, sozial- und sprachhistorische Kontexte. Böhlau, Köln 2012, s. 97–110; Milan Hanyš: „Felix Weltsch, tvořivý střed a obranyschopná demokracie.“ Filosofický časopis 71, 2023, 4, s. 619–635.