Winkler Alexander
Winkler Alexander
v Moravské Ostravě (dnes Ostrava)
v Ostravě
Farář augsburské církve, resp. později Českobratrské církve evangelické. Pocházel z tradiční evangelické rodiny, syn středoškolského profesora stejného jména (1855–?). Studoval na gymnáziu v rodišti, evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1910, během studia stáže v Berlíně a Rostocku). Působil jako vikář augsburské církve v Jindřichově Hradci (1909–11) a farář v Pržně (1911–20) a Frýdku (1920–54; od 1943 Frýdek-Místek). V roce 1913 začal vydávat vzdělávací měsíčník, později čtrnáctideník a týdeník Evangelické hlasy (od 1918 Českobratrské hlasy), který se po první světové válce výrazně zapojil – stejně jako sám Winkler – do pro-československé a pro-českobratrské agitace v českém Slezsku. Vydávání Českobratrských hlasů bylo ukončeno v roce 1928, kdy Winkler vstoupil do redakční rady celocírkevního Českého bratra (zprvu přitom vedl samostatnou rubriku Z Bezručova kraje). Winklerovy agitační snahy byly poměrně úspěšné, jeho dílem vznikl nový sbor ČCE ve Frýdku a několik dalších sborů či kazatelských stanic ČCE; negativem byla ovšem napjatá situace vůči většině východoslezských evangelíků, kteří vstup do ČCE odmítli a vytvořili samostatnou Augsburskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu (od roku 1950 Slezská církev evangelická a. v.). Tato situace se v ještě dramatičtější podobě opakovala po druhé světové válce, kdy byl Winkler v roce 1945 pověřen administrací Augsburské církve evangelické, jejíž dosavadní vedení bylo obviňováno ze spolupráce s nacisty nebo přinejmenším z protičeských tendencí (církev uvítala Mnichov a přičlenění českého Těšínska k Polsku, pak ovšem došlo k perzekuci jejích duchovních). Winkler se prostřednictvím ustanovení českých farářů a dalšími kroky snažil začlenit tyto evangelíky do ČCE, nakonec ovšem neúspěšně (samostatná existence SCEAV byla nicméně potvrzena teprve v roce 1948). V roce 1954 byl penzionován, nadále přitom zůstal veřejně činný jako organizátor sportovních a kulturních akcí.