Winter Eduard
Winter Eduard
v Hrádku nad Nisou (okr. Liberec)
v Berlíně (Německo)
Římskokatolický kněz a církevní historik. Narodil v rodině úředníka, teologii studoval v Innsbrucku a v Praze, v červenci 1919 přijal kněžské svěcení. V roce 1922 habilitoval na teologické fakultě Německé university v Praze, v roce 1926 se habilitoval rovněž z filosofie a v roce 1934 byl jmenován řádným profesorem. Roku 1936 byl děkanem teologické fakulty, kde přednášel církevní dějiny a patristiku. V období protektorátu opustil kněžství (1940), oženil se a přešel na filosofickou fakultu, kde se stal exponovaným akademikem spojeným s nacistickým politickým aparátem. Po válce krátce působil v Rakousku (1945–47), pak se přesunul do sovětské okupační zóny v Německu (pozdější NDR), kde vyučoval evropské dějiny na univerzitě v Halle (1947–51) a na Humboldtově univerzitě v Berlíně (1952–66, také vedoucí Institutu pro dějiny SSSR). Stal se členem Vědecké akademie NDR a obdržel řadu státních vyznamenání. Winter se ve svém díle zabýval především duchovními proudy osvícenství (tzv. josefinismus), vztahy Vatikánu k Rusku, vývojem sudetoněmecké katolické identity a otázkami národní věrnosti. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří Tausend Jahre Geisteskampf im Sudetenraum (1938), Der Josefinismus und seine Geschichte (1943), Bernard Bolzano und sein Kreis (1932). Příchylnost k nacistické a později komunistické ideologii z něj činí velmi kontroverzní postavu.
Literatura:
Ines Luft: Eduard Winter zwischen Gott, Kirche und Karriere. Vom böhmischen katholischen Jugendführer zum DDR-Historiker. Leipzig 2016; Jiří Němec: Eduard Winter 1896–1982. Zpráva o originalitě a přizpůsobení se sudetoněmeckého historika. Masarykova univerzita, Brno 2017.