Wolf Ernst
Wolf Ernst
v Praze
v Garmisch-Partenkirchenu (Německo)
Německý evangelický teolog. Syn evangelického augsburského faráře (církev je dnes součástí Českobratrské církve evangelické), studoval na gymnáziích v Praze, Prešpurku (dnes Bratislava) a Vídni, pak na evangelické teologické fakultě ve Vídni (absolv. 1924, během studií stáže v Lipsku, Rostocku a Göttingen). Následujícího roku získal licenciát teologie v Rostocku (ThLic. 1925), kde se rovněž habilitoval z církevních dějin (1925) a začal přednášet. V roce 1930–31 přešel jako zastupující profesor do Tübingen a roku 1931 byl jmenován řádným profesorem v Bonnu (1934 děkan teologické fakulty). Protože se hlásil k Vyznávající církvi (Bekennende Kirche), byl nuceně penzionován a posléze přeložen do Halle (1935–42), v roce 1942 musel narukovat (k sanitní službě Luftwaffe). Spojenci byl zajat, po návratu do Halle působil jako zastupující profesor (1945–47), pak se stal ordinářem církevních dějin (1947–57) a systematické teologie (od 1957) v Göttingen. V poválečném období byl redaktorem časopisu Evagelische Theologie a spoluredaktorem Zeitschrift für evangelisches Kirchenrecht, podílel se na ekumenickém hnutí i na činnosti Křesťanské mírové konference. Obdržel čestné doktoráty v Rostocku (1930), Paříži, Vídni a na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze (1969). Badatelsky se Wolf věnoval církevním dějinám období reformace (Staupitz und Luther, 1927; Martin Luther, 1934; Peregrinatio, 1954–65; Philipp Melanchthon, 1961), později stále víc také teologické etice, církevnímu právu a vztahu církve ke státní moci (Barmen, 1957; Naturrecht oder Christusrecht, 1960; Evangelischen Kirchen und der Staat im Dritten Reich, 1963; Kirche im Widerstand?, 1965; In memoriam Karl Barth, 1969; Sozialethik, 1975).
Literatura:
Jürgen Schulze (ed.): Tendenzen der Theologie des 20. Jahrhunderts. Kreuz, Stuttgart 1966, s. 494–499.