Zahradníček Jan
Zahradníček Jan
v Mastníku (okr. Třebíč)
ve Vlčatíně (okr. Třebíč)
Římskokatolický básník. Vyrůstal v chudé rolnické rodině, po maturitě na třebíčském gymnáziu studoval němčinu a slovenštinu a Karlově univerzitě, avšak studia nedokončil. Již ve třicátých letech se etabloval jako autor spirituálních a lyricko-symbolických básní (Jeřáby, Žíznivé léto, Pozdravení slunci) ve společnosti katolických intelektuálů okruhu kolem časopisu Tvar a nakladatelství Akord, v němž později působil jako redaktor. Tvorba odrážela hlubokou vivenci víry, s prudkým posunem ve sbírce Korouhve (1940), kde formoval intimně-sborovou spiritualitu a úctu k českým světcům a náboženské tradici. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl vyloučen z Československého svazu spisovatelů a v roce 1952 v rámci vykonstruovaného procesu se „Zelenou internacionálou“ odsouzen na třináct let vězení. Poesii psal i ve vězení, její část byla zachráněna dozorcem Václavem Sislem a publikována v exilu (Znamení moci, Čtyři léta či Dům strach). Amnestován byl v roce 1960, rehabilitován 1966, avšak jeho dílo bylo knižně vydáváno až po roce 1989.
Literatura:
Bedřich Fučík: Čtrnáctero zastavení. Melantrich, Praha 1992; Radovan Zejda: Byl básníkem! Život a dílo Jana Zahradníčka. Sursum 2004; Jaroslav Med: Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Academia, Praha 2010; Martin C. Putna: Česká katolická literatura v kontextech. 1918–1945. Torst, Praha 2010.