Zedníček Stanislav
Zedníček Stanislav
v Hlinsku (okr. Chrudim)
v Hlinsku (okr. Chrudim)
Římskokatolický básník. Vystudoval církevní učitelský ústav ve Svatém Janu pod Skalou (maturita 1934) a poté působil jako učitel v Hlinsku. V literatuře debutoval koncem třicátých let. Ovlivňoval ho duchovní okruh Staré Říše (např. Josef Florian a Jakub Deml), později také tvorba Vladimíra Holana (1905–1980) a Františka Halase (1901–1949). Byl členem Družiny literární a umělecké. Za druhé světové války byl totálně nasazen v továrně Eckhart v Chotěboři a v závodě Satas v Hlinsku, kde zároveň působil v ilegálním odboji. V roce 1941 cenzura rozmetala sazbu jeho sbírky Píseň chudého. Po válce vyučoval v Praze, ale kvůli svým křesťanským názorům musel školství opustit. V padesátých letech byl krátce vězněn za údajnou protistátní činnost, poté pracoval jako lesní dělník, ošetřovatel zvěře v pražské toologické zahradě, korektor a tiskárenský dělník. Od roku 1968 působil jako redaktor v nakladatelství Československý spisovatel. Po odchodu do penze roku 1974 žil v rodišti. Jeho poezie se vyznačuje existenciálním rozměrem, reflexí lidského údělu, smyslu bolesti, lásky, času a smrti. Od lyrickoepických skladeb čtyřicátých let (Malá vyšívačka) přešel v padesátých letech k úspornému, expresivnímu jazyku s bohatou metaforikou. Tematizuje napětí mezi člověkem a světem, prožitek milosti i bolesti, hledání duchovního středobodu. Milostná lyrika tvoří těžiště sbírky Na doslech pramene (1984). Byl v kontaktu s literáty samizdatu a po roce 1989 se jeho dílo znovu dostalo do literárního diskursu.