Zlámal Bohumil
Zlámal Bohumil
v Oprostovicích (okr. Přerov)
v Olomouci
Římskokatolický kněz, církevní historik. Po maturitě na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži (1930) studoval na kněžském semináři v Olomouci, svěcení přijal roku 1936. Působil jako kaplan u sv. Mořice v Olomouci, ale již v září 1939 byl zatčen a deportován do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald. Propuštěn byl až v květnu 1945. Po osvobození nastoupil asistent církevních dějin na obnovené teologické fakultě v Olomouci. V roce 1946 získal doktorát (ThDr.). Po zrušení fakulty (1950) vstoupil do pastorace, od roku 1961 byl v invalidním důchodu. Po obnovení olomoucké fakulty v roce 1968 byl jmenován profesorem církevních dějin, na olomoucké pobočce litoměřické fakulty zastával dunkci proděkana až do jejího zrušení v červnu 1974. Jeho vrcholným dílem je šestnáctidílná Příručka českých církevních dějin (1948–74), vytvořil též skripta Ochrana církevních památek I.–II. (1973–14) a řadu článků o světcích i cyrilometodějské tradici.
Literatura:
Miloš Kouřil: „Dvojí výročí prof. Bohumila Zlámala.“ Vlastivědný věstník moravský 4, 2004, s. 418–419.