ajam átmá brahma (Hind)
ajam átmá brahma [ayam ātmā brahma] – „tento átman je brahma“ (Brhadáranjakópanišad 4.4.5). Toto prohlášení je jedním z několika slavnostních výroků, obsažených v raných upanišadách, které jsou nazývány „velká rčení“ (mahávákja). Je to ona proslulá rovnice, která ztotožňuje individuální vnitřní „já“ (átman, the self, das Selbst) člověka s božskou podstatou a zdrojem vesmíru (brahma), což je ústředním tématem upanišadových nauk, i když existují různé interpretace, jak je nutno toto ztotožnění chápat, k čemuž zavdávají podnět již rozličné formulace v samotných upanišadách. Nejradikálnější interpretaci této rovnice ve smyslu absolutní totožnosti podává Šankarova filozofická škola advaitavédánta, zatím co Rámánudžova filozofie (višištádvaitavédánta) její význam modifikuje ve smyslu závislosti. V populárním povědomí je tato rovnice přítomna ve velmi rozšířeném názoru mezi hinduisty, totiž že Bůh nebo božská jiskra dlí v srdci každého člověka či tvora nebo že Bůh je ve všem.