antarjámin (Hind)
antarjámin [antaryāmin] – „vnitřní kontrolor“. Tento výraz se vyskytuje v raných upanišadách a vztahuje se na transcendentní božský princip brahma v jeho vztahu ke všem bytostem jako jim imanentní átman čili jejich nejvnitřnější já či podstata, společná všem. Pozdější monistické teologické systémy rovněž používají tohoto termínu v obdobném významu, aby jím vyjádřily své učení o přítomnosti boží v srdcích bytostí. V další modifikaci se stal tento upanišadový pojem základnou pro později vyvinutou páňčarátrovou teorii vjúha, podle níž bůh vysílá do světa své emanace, jimiž se v něm manifestuje ve své plné, nezmenšené podstatě.