avatára (Hind)
avatára [avatāra] – sestup; advent; vtělení boha na zemi. První náznak nauky o božských vtěleních lze nalézt ve Rgvédu ve starobylém mýtu o zrození světa z bohyně Aditi (nekonečno), která v něm představuje latentní dimenzi reality před manifestací. Když Aditi dala ze svého lůna zrod světu, bohům a lidem, zrodila se pak sama ve světě jako dcera svého božského syna Dakši (Rgvéd 10.72.4–5). Jako periodické zrození boha v lidské podobě bylo toto učení poprvé formulováno v Bhagavadgítě (4.7–8), kde Kršna praví, že se rodí v každém věku, kdykoli ve světě nastane úpadek ctností a práva, aby v něm obnovil pořádek, vládu spravedlnosti a duchovní hodnoty, což je vyjádřeno pojmem dharma. Nauka o tomto periodickém vtělování boha byla pravděpodobně ovlivněna učením džinismu a buddhismu; oba tyto směry hlásají již ve svých nejstarších pramenech periodický výskyt dokonalých učitelů (tírthankarů a buddhů). V pozdější době bylo učení o božských vtěleních mytologicky vypracováno v puránách, zejména v příbězích o deseti hlavních a mnoha podružných inkarnacích boha Višnua; z nichž některé jsou předznamenány již ve védské literatuře v mýtu o třech krocích Višnuových a o jeho objevení se v podobě trpaslíka. Višnuovy hlavní inkarnace jsou: (1) Matsja (ryba), (2) Kúrma (želva), (3) Varáha (kanec), (4) Narasimha (muž-lev), (5) Vámana (trpaslík), (6) Parašuráma (Ráma se sekerou), (7) Ráma (princ v starobylém městě Ajódhjá); (8) Kršna (hrdina pastýřských legend Vrndávanu a později zvěstovatel Bhagavadgíty), (9) Buddha (probuzený učitel), a (10) Kalkí (budoucí spasitel světa). Nauka o inkarnacích obou hlavních bohů hinduismu Višnua a Šivy a jejich manželek a některých jiných bohů se pro bráhmanské teology osvědčila jako velmi užitečná pomůcka při začleňování místních a kmenových božstev do celkového systému hinduistického panteonu.
Literatura:
Parrinder, Geoffrey (1970), Avatar and Incarnation: A Comparison of Indian and Christian Beliefs, London: Faber & Faber.
Význam pojmu v buddhismu viz avatára (Buddh)