bájná místa (Islam)
bájná místa – příběhy, legendami a mýtickými představami opředené lokality. Tato místa bývala obvykle popisována tak, jako by je skutečně nějaký reálný cestovatel navštívil a prozkoumal. Většina těchto míst leží na samých okrajích tehdy známého světa (kosmologie), a to jak na moři, tak i na souši. Základní informace o těchto lokalitách nám podávají středověké pramenné materiály, jako jsou cestopisy, navigační příručky, geografická kompendia, kosmografické traktáty a konečně i lidová (a pololidová) literatura, mezi níž v tomto směru vynikají příběhy Tisíce a jedné noci.
Mýtická místa středověké islámské obrazotvornosti mohou být pracovně rozčleněna do tří základních kategorií. První z nich představují okrajová místa, tedy ten nejzazší prostor, kam až se může cestovatel vůbec dostat. Příkladem je legendární Mosazné město (a obecně též celé bájné pohoří Qáf ležící „na okraji světa“). Do druhé kategorie patří místa, kde neplatí normální zákonitosti a kde vše funguje „vzhůru nohama“ (příkladem je Ostrov manželské oběti). A konečně třetí kategorii tvoří místa obývaná bájnými tvory, jejichž nejznámějším příkladem jsou země apokalyptických kmenů Góga a Magóga (Jádžúdž wa Mádžúdž). Mezi nejznámější legendární místa nesporně patří ostrovy Waqwaq, které bývaly situovány různě, od břehů Japonska až na jih Indického oceánu (který byl podle Ptolemaiovských představ pokládán za „uzavřené“ moře).
Waqwaq nám může dobře posloužit jako modelový příklad mýtického místa obecně. Moře kolem něj bývá obvykle černé, bouřlivé nebo nějak jinak nebezpečné. Některé popisy uvádějí, že na Waqwaqu žijí velmi podlí a zákeřní domorodci, zatímco jiné zdroje hovoří o zázračném stromu, jenž existuje pouze na Waqwaqu a který plodí místo ovoce nádherné ženy. Mezi známá imaginární místa patří též Arthá (či Artháníja), legendární severské město, kde Slunce nikdy nezapadá a kde žijí záludní obyvatelé, kteří požírají cizince. O tomto mýtickém městě psal na počátku desátého století významný cestovatel a diplomat Ahmad ibn Fadlán ve svém vlivném cestopise. Dnes se všeobecně předpokládá, že Waqwaq, Arthíja i další bájné lokality měly jistý reálný základ, avšak poté, co se jich „ujala“ islámská lidová představivost a písemnictví, brzy získaly převažující mytologický akcent.
Dále k tématu
- Tauer, Felix, překl. Tisíc a jedna noc. Praha: Odeon, 2011. (8 dílů)