bön, bönismus (Tibet)
bön, bönismus (bon) – původní předbuddhistické, nebuddhistické náboženství Tibetu s prvky vnitroasijského animismu a šamanství, jehož původ třeba hledat mimo území této země, pravděpodobně v Íránu či severozápadní Indii, neboť se v něm shledávají vlivy zoroastrismu či kašmírských tradic. Za místo jeho původu se vydává bájná země Olmolungring (’ol mo lung ring) kdesi na západ od Tibetu (snad v Persii). Za jeho tvůrce je považován Šenrabmiwo, mezi bönisty uctívaný jako „Učitel Šenrab“ Tönpa Šenrab. Jeho učení se dostalo do Tibetu ze země Žangžung (zhang zhung). V pozdějším vývoji byl bönismus doktrinálně i organizačně značně ovlivněn tibetským buddhismem, podle jehož vzoru si bönisté vytvořili svůj vlastní panteon, kánon, svátky a náboženské tradice. Převzali také klášterní organizaci a hierarchii. O institucionalizaci bönismu se v 15. století nejvíce zasloužil učitel Šerabgjalcchän, který roku 1405 založil ústřední bönistický klášter Mänri (sman ri). Na počátku 20. století existovalo v celém Tibetu na 300 bönistických klášterů.
Viz též: bönpo, bönpoismus