bráhmana (Hind)
bráhmana [brāhmaṇa] – „kněžský text“; bráhmany jsou pojednání o védské liturgii, jejím původu, použití a s ní spojené mytologii, a zčásti i úvahy o kosmickém významu védského rituálu. Jejich vznik se klade do doby po redakci Rgvédu (kolem 1000 př. n. l.) nebo i po vzniku Sámavédu a Jadžurvédu, tedy do období zhruba mezi léty 800 až 600 př. n. l. Obsahují také mnoho důležitého legendárního materiálu, vyznačují se však značně rozvláčným a tíživým slohem. Jsou součástí šruti, tj. posvátné védské literatury, pokládané za zjevenou či božsky inspirovanou. Nejdůležitější mezi nimi je rozsáhlá Šatapathabráhmana, tj. pojednání o stu stezek (k cíli). Další jsou: Aitaréja-, Kaušítaki-, Paňčavimša-, Šadvimša-, Džaiminíja-, Taittirija-, Vádhúla- a Gópathabráhmana.
Literatura:
Banerjea, A. C. (1963), Studies in the Brāhmaṇas, Delhi: Motilal Banarsidass.
Devasthali, G. V. (1965), Religion and Mythology of the Brāhmaṇas, Poona: University of Poona.