džňánajóga (Hind)
džňánajóga [jñānayoga] – systematická technika duchovní praxe, která používá analytické metody kontemplace za účelem dosažení přímého vhledového poznání vnitřní skutečnosti. Filozofickým podkladem tohoto systému je advaitavédánta. V jógové praxi navazuje v mnohém na klasickou osmidílnou jógu Pataňdžaliho. Má čtyři hlavní součásti: (1) vivéka, tj. rozlišování (mezi tím, co je podstatné a co je nepodstatné ve vztahu k cíli); (2) vairágja, tj. bezvášnivost (nepodléhání impulsům a citovým hnutím); (3) šatsampatti, tj. šest požadavků: šama (klid mysli), dama (sebekázeň v jednání), uparati (zdrženlivost, nepřivlastňování si ničeho), titikšá (trpělivost), šraddhá (důvěra, opravdovost v praxi); samádhána (kontemplativní zaměřenost mysli); (4) mumukšutva, tj. opravdová touha po osvobození. Pokrok probíhá ve třech stupních: (1) šravana, tj. „naslouchání“ čili vstřebání nauky a instrukcí k praxi od učitele (nebo studiem textů); (2) manana, tj. kontemplace slyšeného (nebo nastudovaného) materiálu analytickou metodou, nejprve diskurzivním myšlenkovým pochodem, který se však postupně prohlubuje v nadintelektuální porozumění smyslu slyšeného přímým vhledem; (3) nididhjásana, tj. nepřetržitý meditativní stav mysli, kdy tento stav již není omezen na období meditačního pohroužení v ústraní, nýbrž je podkladem pro fungování mysli i během každodenní činnosti. Odtud lze vyvinout schopnost nazírat vnější svět jako neskutečnou iluzi a proniknout k vizi pravé skutečnosti, jíž je brahma.
Literatura:
Cohen, S. S. (1975), Advaitic Sādhanā or the Yoga of Direct Liberation, Delhi: Motilal Banarsidass.