dalajlama (Tibet)
dalajlama (tA la’i bla ma, vyslov tálälama) – mongolsko-tibetský titul s významem „oceánový láma“, udělený v roce 1578 mongolským vládcem Altanchanem tehdejšímu třetímu nejvyššímu představiteli školy Gelug Sönamgjamcchovi. Titul byl pak přiznán se zpětnou platností také oběma Sönamgjamcchovým předchůdcům. Od časů pátého dalajlamy Ngawanglozanggjamccha v polovině 17. století byli dalajlamové duchovní a světskou hlavou Tibetu s tradičním sídlem ve Lhase. Dalajlamové jsou považováni za pozemské převtělence čhangčhubsempy Čänräziga, patrona Tibetu, a jsou vybíráni na principu reinkarnace. Do dnešní doby se v Tibetu vystřídalo těchto čtrnáct dalajlamů:
- Gendündub (dge ’dun grub, 1391–1474), Congkhapův přímý žák a první představený kláštera Tašilhünpo, kde je také pochován.
- Gendüngjamccho (dge ’dun rgya mtsho, 1475–1542), představený kláštera Gandän, který se stal také sídlem obou jeho nástupců.
- Sönamgjamccho (bsod nams rgya mtsho, 1543–1588), první s titulem dalajlama. Zasloužil se o rozšíření tibetského buddhismu k Mongolům.
- Jöntängjamccho (yon tan rgya mtsho, 1589–1617), první dalajlama netibetského původu, údajně vnuk mongolského vládce Altanchana.
- Ngawanglozanggjamccho (ngag dbang blo bzang rgya mtsho, 1617–1682), nazývaný Ngapačhenpo (Inga urin po), „Velký pátý“. Přenesl sídlo dalajlamů do Lhasy. S pomocí mongolského vůdce Gušrichana (1642–55) politicky sjednotil Tibet pod svou vládou. V letech 1652–53 navštívil čínského císaře Šun-č’a (1644–61) v Pekingu a navázal první oficiální styky s mandžuskými vládci dynastie Čching v Číně. Dobu jeho vlády připomíná monumentální dalajlamovský palác Potala ve Lhase. Za jeho éry také roku 1661 pobývali krátce ve Lhase první Evropané, jezuité Rakušan Johannes Grueber a Belgičan Albert d’Orville.
- Cchangjanggjamccho (tshangs dbyangs rgya mtsho, 1683–1706), proslulý svou milostnou poezií (česky, Černý mrak v bílém, 1976, 2005).
- [7a. Ngawangješegjamccho (ngag dbang ye shes rgya mtsho, 1707 až 1717), dosazený do úřadu mongolským správcem Tibetu Lhabzangchanem (1703–17), ale Tibeťany pokládaný za lžidalajlamu.]
7b. Kalzanggjamccho (bskal bzang rgya mtsho, 1708–1757), za jehož úřadování došlo k první mandžusko-čínské vojenské intervenci v Tibetu (1718–20), vypukla občanská válka (1727–28) a byl v zemi zaveden tzv. ambanát neboli úřad císařského místodržícího ve Lhase (1728). Po protimandžuské vzpouře roku 1750 byl Tibet připoután k Čínské říši dynastie Čching. - Džampalgjamccho (’jam dpal rgya mtsho, 1758–1804).
- Lungtoggjamccho (lung rtogs rgya mtsho, 1806–1815).
- Cchulthimgjamccho (tshul khrims rgya mtsho, 1816–1837).
- Khädubgjamccho (mkhas grub rgya mtsho, 1838–1856).
- Thinlägjamccho (’phrin las rgya mtsho, 1856–1875). – Osmý až dvanáctý dalajlama byli vesměs nevýznamné osobnosti. Při jejich výběru byla volba poprvé provedena tažením losu ze zlaté urny serbum (gser bum), darované k tomu účelu císařem Čchien-lungem (1736–95).
- Thubtängjamccho (thub bstan rgya mtsho, 1876–1933), rozhodný odpůrce tibetské podřízenosti Číně. V letech 1903–04 čelil britské ozbrojené intervenci, uprchl do Mongolska, odkud roku 1908 do Pekingu a před příchodem čínských vojsk do Lhasy vyhledal azyl v Britské Indii. Za jeho vlády se stal Tibet cílem četných návštěv a pobytů zahraničních cestovatelů a badatelů (např. S. Č. Dás, G. C. Cybikov, Ch. Bell, A. David-Néelová atd.).
- Tändzingjamccho (bstan ’dzin rgya mtsho, narozený 6. července 1935) byl svědkem bouřlivého vývoje v zemi: roku 1950 zažil příchod čínských vojsk do Tibetu; v roce 1959, kdy propuklo ve Lhase protičínské povstání, musel svou zemi opustit a spolu s vládou se uchýlil do emigrace v Indii; roku 1989 obdržel Nobelovu cenu za mír. V únoru 1990 na pozvání prezidenta V. Havla navštívil poprvé Prahu.
Literatura:
Seznam literatury (Tibet:Literatura) obsahuje mnohá díla vztahující se k tomuto heslu.