dharma (Hind)
dharma – (1) spravedlnost, ctnost, integrita; (2) povinnost, kastovní povinnost, disciplína; (3) právo, zvykové právo, tradice; (4) zákon, kosmický zákon, světový řád. V mnoha ohledech nahradil tento mnohovýznamový výraz védský termín rta, který nepřešel do obecného užívání v textech klasického sanskrtu. V některých souvislostech se dá přeložit západním výrazem „náboženství“, který v sanskrtu nemá rovnocenný ekvivalent.
Výraz dharma se vyskytuje v mnoha souvislostech s kvalifikujícím přívlastkem, který mu pak dává specifický významový odstín. Snad nejdůležitějším z těchto sousloví je sanátana dharma, koloběh světů a bytostí jako výraz věčného kosmického řádu. Dalším je ášrama dharma, což je kodex povinností (dharma), předepsaný pro každé ze čtyř stadií života (ášrama) a pro ně uzpůsobený. Tyto povinnosti jsou vlastně čtyři primární cíle člověka (purušártha), jejichž naplnění by mělo přinést osobní ukojení světských i nadsvětských tužeb a aspirací každého hinduisty podle míry jeho úsilí, které ovšem musí být vždy v harmonii s vyšším významem pojmu dharma: (i) žák či učedník (brahmačárin) má za povinnost sloužit svému učiteli, nabývat vědění a žít v kázni, včetně naprosté cudnosti (brahmačarja); (ii) hospodář (grhastha) má povinnost usilovat o smyslové a estetické naplnění (káma) a o uspokojení svých hmotných potřeb a společenských ambicí (artha); (iii) jako lesní poustevník (vánaprastha) se hinduista má připravit na úplné odložení (sannjása) všech hmotných a duševních svazků a vazeb, které jej poutají k tomuto světu, a rozjímat o vyšším naplnění života; (iv) když se stane zcela volným poutníkem v bezdomoví (parivrádžaka, bhikšu, sannjásin) stane se jeho jediným cílem ukončení koloběhu znovuzrozování a dosažení konečného vysvobození (mókša). Jak je vidět, tato kombinace obou čtyřdílných schémat není zcela hladká a jedná se pravděpodobně o značně umělý a teoretický pokus, jehož vliv v životní praxi hinduistů není příliš zjevný.
Jiným značně umělým pojmem, raženým poměrně pozdě, je svadharma, tj. „vlastní povinnost“, povinnost jedince, vykládaná podle stanoviska, které jedinec sám zaujímá. Může to být např. tradiční stanovisko kastovní povinnosti nebo i povinnost podle životního stadia, anebo individuální stanovisko ve smyslu „vlastního určení“, tj. vlastního pochopení vlastní situace a vlastní nejvhodnější cesty k naplnění života. To je značně moderní („liberální“) interpretace tohoto pojmu, kterým si pak jedinec může sankcionovat cokoli. Toto stanovisko však jde proti duchu pravého významu pojmu dharma. (Srovn. na západě populární heslo 60. let „doing one’s own thing“, v Indii vyjádřené v souvislosti s přílivem západních vandrovníků výrazem hippi-dharma.
Literatura:
Collabavala, F. D. (1974), Hippie Dharma, Delhi: Hind Pocket Books.