kéšin (Hind)
kéšin [keśin] – dlouhovlasý, vlasatec. Označení pro osamělého putujícího mudrce, který dosáhl nesmrtelnosti. Je znám hlavně z popisu v hymnu Rgvédu 10.136 a z několika jiných, kratších zmínek, též v Atharvavédu. Je jistým duchovním protipólem tradičních védských žreců (rši), kteří po dosažení své transcendentní vize (dhí) neopustili společnost, nýbrž ujali se jejího duchovního vedení skládáním hymnů, v nichž uložili v mytické a symbolické formě své poznatky o zákonitosti bytí na úrovni kosmické i lidské, a utvářením forem společenského soužití prostřednictvím denních a periodických rituálů, čímž dali zrod védsko-bráhmanské tradici. Naproti tomu kéšini volili cestu neúčasti na společenském dění a mlčení (mauna) o duchovních cílech na veřejnosti a žili vně védské tradice. Jejich pozdější pokračovatelé byli potulní hledači osvobození z koloběhu zrazování, známí pod jménem šramana. Z jejich kruhů se posléze vynořila různá jógová hnutí a na jejich pozadí vznikl též džinismus a buddhismus.
Literatura:
Werner, Karel (1989), „The Longhaired Sage of the Rg Veda 10,136: A Shaman, a Mystic or a Yogi?“, in The Yogi and the Mystic: Studies in Indian and Comparative Mysticism, ed. by Karel Werner, London: Curzon Press.