konceptualismus (JKI-K)

konceptualismus (z lat. concipere – shrnout, zformulovat, pochopit, odtud v pozdějším vývoji conceptus – mentální termín, pojem) Ve středověkém sporu o universalia postoj zaměřený proti realismu i nominalismu, reprezentovaný zejm. W. Occamem a jeho žáky. Na obecném pojmu je dle k. podstatné to, že ho mohou vyslovovat mnozí lidé. Naproti tomu znakem skutečně existující věci je její radikální individuálnost – proto se reálně existující věc a universalie vzájemně vylučuje, ve jsoucnu nenacházíme ani stopy po obecnosti a nutnosti, realismus není ve sporu o universalia možný. Obecné pojmy či universalia jsou naopak znaky, jež vznikají v rozumu (v „duši“) a označují více jednotlivin současně. Pojmy (pro Occama intentio universalis) nevznikají na rozdíl od predikátorů konvencí, ale jsou to přirozené znaky (universalia naturaliter). Jako formy existují v rozumu, nestávají se substancí nebo její částí mimo rozum. K. vedl k definitivnímu rozštěpení bytí a myšlení a směrodatně tak ovlivnil další vývoj západní náb. i fil. kultury.

Břetislav Horyna