království (Hind)
království – forma vlády, založená na principu božského nebo kosmického mandátu. Instituce královské vlády byla po dlouhou dobu důležitou složkou hinduistického pojetí společenského řádu. Vyvinula se poté, co se árijské kmeny rozšířily v severní Indii, z funkce kmenových a klanových předáků, kteří vynikli jako schopní vůdci v době válek, kdy vůdcovské schopnosti byly rozhodující pro přežití kmene a jeho vítězství nad původními obyvateli. Jejich moc se zvýšila, když se z elitního jádra válečníků vyvinula mocná vrstva a později vrstva dědičné aristokracie. Tento proces je mytologicky vyjádřen v puránách, které líčí, jak bůh Brahma ustanovil Indru za krále bohů, aby je vedl v bojích proti asurům.
Pozemskou paralelou tohoto ustanovení krále je bráhmanský rituál nastolení krále konsekrací (rádžasúja). Král zdědil ve zvýšené míře starobylou moc otců rodiny a předáků klanů nad jejich členy, ale i zodpovědnost za jejich blaho, které měl zajišťovat jednak svou prozíravostí a moudrostí a jednak zprostředkováním přízně bohů, neboť otec rodiny či stařešina rodu, a po něm král, měl původně i kněžskou funkci (kterou do jisté míry otec hinduistické rodiny dosud má pro členy své domácnosti). Předáci kmenů a klanů a váleční vůdci byli původně voleni nebo nabyli svého postavení obecnou dohodou. Tato tradice se zčásti zachovala v tom, že za jistých okolností byli králové i v dědičných monarchiích voleni, což je rovněž vyjádřeno puránovým mýtem o původu království, podle nějž lidé v dávnověku, když mravy upadaly a došlo k živelným pohromám, se obrátili na Brahmu, aby jim ustanovil krále, který by zajistil řád jak v přírodě, tak v lidské společnosti, a slíbili na oplátku platit mu daně a poskytovat další služby a přijmout formu vlády podle principu danda. Do jisté míry je tento poměr dosud občas patrný ve vztahu mas indického lidu k některým výjimečným osobnostem politického života.
Literatura:
Drekmeier, Charles (1962), Kingship and Community in Early India, Stanford: Stanford University Press.