láska mystická (JKI-I)
láska mystická (arab. al-mahabba al-hakíkíja – skutečná) Opak světské, pozemské lásky (arab. al-mahabba al-madžázíja); hluboký a nezištný cit, který doprovází úsilí mystika o sblížení či splynutí s božskou podstatou (mystika). Poprvé se motivem l.m. soustavně zabývala Rabí‘a al-Adawíja, která alternativní duch. vztah k Bohu (Alláh) nazvala čistá láska. V dějinách islámu lze doložit mnoho žen-mystiček, jejichž činy zachycují nekonformní hagiografické příručky. Projevem l.m. byla rozsáhlá mystická poezie, v níž jsou hluboké city k Bohu a mnohdy potlačovaná sexualita ukryty do podoby milostných až obscénních veršů. Každé slovo v nich má však mít svůj hlubší smysl. Jejich interpretace záp. badateli bývá složitá a subjektivní, neboť je obtížné dešifrovat, zda se jedná o jinotaje reflektující lásku k Bohu, nebo cit k milované pozemské bytosti přecházející do polohy verbální pornografie.