májá (Hind)

májá [māyā] – iluze; kouzlo; magická moc; závoj nevědomosti, zastírající pravou tvář skutečnosti. Ve filozofických textech též označení pro manifestovanou skutečnost čili fenomenální (jevovou) realitu. V kontextu teistických tradic je to tvořivá moc Boha, často ikonograficky zobrazovaná jako jeho manželka, a tedy prakticky totéž jako jeho šakti.

Literatura:
Reyna, Ruth (1962), The Concept of Māyā From the Vedas to the 20th Century, London: Asia Publishing House.