mahásiddha (Buddh)
mahásiddha [mahāsiddha] – doslovně „veledokonalý“. Ve vadžrajáně je to Mistr dokonale zvládnuvší učení tanter, nadaný magickými nadsmyslovými vlastnostmi (siddhi). Skupina čtyřiaosmdesáti mahásiddhů vedla mezi 8. a 12. stoletím silné hnutí proti klášterní kultuře mahájány. Byli mezi nimi muži i ženy všech společenských vrstev, například vzdělanec Sántipá, žebrák Čhatrapá, krejčí Kantalí, hrnčíř Kumárípá, král Indrabhúti a jeho sestra či dcera Lakšmínkará; jejich individualistická metoda uplatňování vadžrajánského učení hluboce ovlivnila buddhismus v Tibetu. Jejich duchovní zpěvy jsou významné jak v ohledu filozofickém, tak v ohledu literárním i jazykovém.
Viz též: dóhákóša, sandhábhášá, siddha