manželství (Hind)

manželství (viváha) – spojení muže a ženy pro společnou cestu životem, které v hinduismu podle Manuova zákoníku trvá po všechny následné životy, a proto se vdovy nemají znovu provdávat. (Pro muže toto pravidlo neplatí, protože jim je v zásadě dovoleno mnohoženství, i když nikdy nebylo pravidlem a nebylo nikdy všeobecně praktikováno ve všech vrstvách společnosti.) Podle hinduistické tradice je muž v manželství povinen zplodit potomky a dosáhnout u sebe i partnerky erotického a sexuálního uspokojení. Konzumace manželství (samápana) se má po svatbě uskutečnit ohleduplně a něžně a má k ní dojít povlovně až čtvrté nebo desáté noci. Obvyklý věk pro manželství, hlavně u dívek, byl ve 14.–17. roku v době Guptovců, ale již ve védských dobách se sporadicky objevovala tendence provdávat dívky ještě před tím, než dosáhly pubertu. Postupně pak docházelo v průběhu věků k dalšímu snižování věku pro manželství, až došlo k obecnému přijetí vhodnosti uzavírání sňatků v dětském věku, obzvláště od dob islámských vpádů a následné nadvlády islámských dobyvatelů, neboť to poskytovalo jistou, byť i omezenou, ochranu před únosy do harémů, ježto muslimští mocipáni dávali přednost neprovdaným pannám. Toto nebezpečí pominulo po zavedení britské správy, obyčej dětských sňatků se však dlouho udržoval a počal ustupovat až v devatenáctém století následkem opozice reformních hnutí v hinduismu. Levirát (nijóga), tj. manželství (zejména bezdětné) vdovy za bratra nebo jiného blízkého příbuzného jejího zemřelého manžela za účelem zplození dětí pro něj „v zastoupení“, byl praktikován ve védských dobách a v epické době, sporadicky i později. Normální znovuprovdání vdov se však také vyskytovalo ve starých dobách a v nižších vrstvách obyvatelstva často i poté, v devatenáctém století začalo být propagováno reformátory pro všechny vdovy jako jejich právo. Moderní zákon, upravující poměry zhruba v souhlase se zásadami, platnými v západních zemích, a dovolující též rozvod, byl schválen r. 1955. Hinduisté dosud většinou trvají na tradičních svatebních obřadech (i v emigraci). Tyto obřady se liší podle kastovní příslušnosti. Starobylý védský rituál je dosud v oblibě, je však téměř bez výjimky prováděn v podstatně zkrácené formě.

Literatura:
Schmidt, Richard (1904), Liebe und Ehe im alten und modernen Indien, Berlin: Barsdorf.
Meyer, Johann Jakob (1953), Sexual Life in Ancient India: A Study in the Comparative History of Indian Culture, London: Routledge & Kegan Paul.

Karel Werner