mantra (Hind)
mantra – dosl. „nástroj mysli“, „myšlenkový prostředek“, rozuměj: za účelem přímé komunikace s transcendentnem či s transcendentními mocnostmi a jejich ovlivnění nebo i manipulace. Ve védské době šlo většinou o recitaci veršů z hymnických sbírek, takže původně byl výrazem mantra míněn védský hymnus, sloka, verš nebo formule. Jejich recitaci při obětních rituálech měli na starosti kněží, specializovaní na jednotlivé sbírky a zčásti pojmenovaní podle povahy svých recitačních výkonů: verše ze Rgvédu recitoval zvláštním způsobem hótar (vyvolávač), který jimi zval bohy k účasti na oběti; verše ze Sámavédu prozpěvoval udgátar (pěvec); adhvarju (obětník) měl za úkol výkon obětního rituálu a doprovázel své úkony pronášením příslušných obětních formulí z Jadžurvédu. Dohlížející bráhman pak recitoval verše z Atharvavédu, kdykoli se zdálo, že je třeba napravit omyl nebo nedopatření ze strany některého ze tří oficiantů. Při těchto a některých jiných příležitostech byly pronášeny krátké průpovědi, jakési významové zkratky, které často neměly zjevný smysl, nabyly však symbolický význam a duchovní potenci a byla jim také připisována magická moc. Dalším vývojem a použitím zejména těchto „zkratek“ k rozjímání a meditaci se staly jako mantry všeobecně rozšířeným faktorem hinduistické náboženské praxe na mnoha úrovních.
Mantru lze tedy definovat jako slovní výraz, jímž může být buď jen slabika nebo jedno slovo nebo i celé úsloví, které je použito k recitaci nebo zpěvu při náboženských obřadech a pro slovní nebo tichou (vnitřní) meditaci. Metodické použití manter na duchovní cestě, známé jako meditační technika džapa, je součástí praxe, která je někdy nazývána mantrajóga a zaujímá obzvláště důležité místo v tantrismu, jenž byl proto také zván, zejména v buddhistické tradici, mantrajána. V posledních několika desítiletích byl zjednodušený typ mantrajógy zpopularizován jako tzv. „transcendentální meditace“ (TM) hnutím „Věk osvícení“, které založil Mahéš (Maharishi Mahesh Yogi).
Literatura:
Alper, H. P (1989), Understanding Mantras, Albany: State University of New York Press.
Padoux, André (1986), Mantras et diagrammes rituels dans l'hinduisme, Paris: Éditions du Centre national de la recherche scientifique.