nábha (Hind)
nábha [nābha], nábhi [nābhi] – (1) pupek; střed; (2) védský oltář; obětní oltář (jakožto místo setkání bohů a lidí); (3) „pupek světa“ čili střed světa, představující ústřední „silový bod“ univerzální tvořivé energie, zvaný též „pupek nezrozeného“ (Rgvéd 10.82.6). Pupek čili střed světa neznamená střed fyzického světa nebo naší země, i když je tak někdy označováno určité posvátné místo (srovn. též řec. omphalos v Delfách a jeho náboženský význam), nýbrž transcendentní střed světového komplexu s mnoha dimenzemi, kde se všechny dimenze protínají, takže lze skrze něj přecházet z jedné do druhé. Je to tedy duchovní brána k vyšším sférám bytí, dosažitelná meditací, a opačně také brána, skrze niž se transcendentno manifestuje na fenomenální úrovni, a tedy též „brána stvoření“ (srovn. „lůno“ védské bohyně Aditi). Tento symbolismus pupku vrhá jisté světlo na meditační metodu, pro niž je pupek nebo břišní oblast kolem pupku ohniskem soustředění. Tato metoda je dnes známá hlavně jako barmská technika buddhistické meditace typu vipassaná, její různé varianty však jsou známé i z Číny a Japonska (srovn. symbolismus hara) a obdobnou meditační praxi provozovali mniši středověkého bulharského řádu bogomilů. V hinduistické mytologii je symbolismus pupku zjevný v ikoně boha Višnua v jeho podobě jako Anantašájin, jak spočívá vleže na kosmickém hadu Anantovi, z jeho pupku vyrůstá lotosový květ a na něm sedí bůh stvořitel Brahma, aby z pověření Višnuova, který tu představuje nejvyšší božstvo transcendentní i zjevené, počal proces stvoření světa.