nátha (Hind)
nátha [nātha] – (1) pán; toto slovo je používáno převážně ve složeninách a většinou ve spojení se jmény a tituly bohů, např. Džagannátha, Pán světa, nebo duchovních učitelů, obvykle tantrického zaměření; (2) tantrická ezoterní tradice obskurního charakteru a původu s elementy taoismu a buddhismu a s prominentním kultem siddhů. Po vstřebání různých dalších vlivů se posléze vytříbila v druh šivaistického kultu s ezoterickými naukami a praktikami, příbuznými tradici kundaliníjógy. Středem jejich učení je idea nektaru nesmrtelnosti, který vyvěrá z nevyššího duchovního centra jemného těla, totiž ze sahasrára padmy na temenu hlavy, a je ztracen při mrhání energií, ke kterému dochází v normálním extrovertním způsobu života. Pomocí specifických jógových technik má dojít k vnitřní reabsorpci tohoto nektaru a tím k transformaci těla v „nádobu nesmrtelnosti“. Tyto málo známé a neprobádané techniky mohou u některých skupin zahrnovat zjevně nebo zdánlivě naivní tělesné zákroky jako je prodlužování jazyka (masážemi nebo i naříznutím tkáně u kořene pod jazykem), aby bylo možno zablokovat cestu nektaru do dolních částí těla, kde je ztracen, zejména pohlavní činností, anebo tantrická meditace v pozici maithuna, při níž je ejakulované sémě vsáto zpět i s vaginálními výměšky partnerky a vstřebáno do těla jóginova, údajně spolu s jemnohmotným nektarem obou.
Prvním učitelem tradice byl podle podání sám Šiva jakožto Ádinátha („prvotní Pán“) a jejím prvním lidským guruem byl legendární Matsjéndranátha (jenž dal jméno jedné hathajógové pozici) a po něm jeho žák Górakšanátha.
Literatura:
Bouy, Ch. (1994), Les Nātha-yogin et les upaniṣads, Paris.: Diffusion de Boccard
Briggs, George Weston (1973), Gorakhnāth and the Kānphata Yogīs, New Delhi: Motilal Banarsidass.
Dasgupta, Shashibhusan (1969), Obscure Religious Cults, Calcutta: Mukhopadhyay.