oběť (Hind)
oběť (jadžňa [yajña]) – rituální zpřítomnění principu vzájemnosti (poměru „braní a dávání“) mezi jedincem nebo komunitou a vesmírem, obvykle konkretizovaným v podobě Boha nebo bohů. Ve védské době, stejně jako v jiných archaických kulturách i v pozdějším hinduismu, jde obvykle o druh „smluvní transakce“ mezi dílčím aspektem univerzální reality (jedním bohem nebo skupinou bohů či jiných nadpřirozených bytostí) a obětníkem za účelem dosažení určitého cíle. Princip vzájemnosti zaručuje výsledek čili dodržení smlouvy transcendentními partnery. Jinak řečeno: víra v účinnost oběti je podložená přesvědčením, že transcendentní mocnosti ji potřebují. Snad tu jde u pravěkého člověka, který měl blízko k přírodě, o instinktivní vytušení faktu (nejspíše v kontextu šamanské komunikace se „světem duchů“), že člověk závisí pro své přežití a blahobyt na univerzální síle nebo přírodních silách a jejich rovnováze, a příroda a její fungování nebo i zachování světa závisí na postojích a akcích člověka. (Tento fakt si moderní lidstvo počalo opět uvědomovat teprve nedávno.) Ve védské tradici existuje přesvědčení, že šlo o moudré pochopení či vhled duchovní elity čili osvícených žreců (rši), vtělený do procesu obětního rituálu. Rituální symbolismus byl v archaických dobách, včetně doby véd, snad jediným obecně přístupným způsobem jak účinně předávat všem členům společnosti hlubší poznatky, získané menším počtem prozíravých nebo osvícených myslí, a předávat je z generace na generaci.
Kosmická dimenze obětního rituálu byla vyjádřena také ve vztahu k počátku světa v „osobnostním“ hymnu (purušasúkta, Rgvéd 10.90), a v bráhmanském ortodoxním učení byl tento rituál pokládán za nezbytný pro vysvobození člověka. Tento názor přežil v některých kruzích i upanišadové obrození duchovního výhledu a byl dále propracován v systému púrvamímámsá. V duchovních naukách a systémech, které dávají přednost osobní disciplíně jógových metodik, došlo ke zvnitřnění („interiorizaci“) a zduchovnění pojmu oběti, který v nich dostal význam vzdání se ega čili vnější, samsárové slupky osobnosti, a světské kariéry i majetku za účelem získání absolutní pravdy a konečného osvobození.
Literatura:
Heesterman, J. C. (1993), The Broken World of Sacrifice: An Essay in Ancient Indian Ritual, Chicago – London University of Chicago Press.