oheň (Hind)
oheň – ústřední bod bráhmanského rituálu. Obvykle bylo pro účely obětního rituálu zapotřebí tří nebo pěti ohňů pod širým nebem, které byly pro každou příležitost vždy znovu obřadně zapáleny a posvěceny v rituálu, zvaném agnjádhéja. Pro účely domácího rituálu to byl oheň jeden, který byl zažehnut během svatebního obřadu a poté po celý další život udržován a živen pravidelnými obětinami. Tajemný živel ohně, obzvláště v jeho obětním kontextu, vykonával mocný vliv na představivost védského lidu. Jednak mu byla připisována schopnost procesem spálení oběti z ní vytřídit její esenci a přenést ji na existenční pláň bohů a jednak byl nazírán jako projev nebo aspekt samého božství, reprezentovaného postavou boha Agniho, kněze bohů a prostředníka mezi lidmi a bohy. Když došlo postupně v hinduismu k opuštění zvířecích obětí, rituální použití ohně ustoupilo značně do pozadí.
Literatura:
Krick, Hertha (1982), Das Ritual der Feuergründung (Agnyādheya), Wien: Verlag der österreichischen Akademie der Wissenschaften.