oratoř (JKI-K)
oratoř (z lat. orare – modlit se) 1. Místo nebo sál určený k modlitbám, také kaple. V římkat. církvi sloužily o. bohoslužbám pro soukromou potřebu, zvláště na šlechtických sídlech, v biskupských palácích nebo klášterech. V o. nebylo dovoleno konat všechny bohoslužebné úkony (např. křty a svatby). 2. Náb. setkání, jehož obsahem je čtení z Písma sv. a modlitba. Organizováním o. pro mládež v Římě proslul v 16. stol. Filip Neri (1515-1595), zakl. kongregace oratoriánů.