páňčarátrové (Hind)
páňčarátrové [pāñcarātra] – tradice bhaktického typu, která vznikla v Kašmíru, snad v 1. nebo ve 2. st., a jejímž hlavním znakem je uctívání Višnua v jeho aspektu jako Nárájana. Z jejích nauk je důležitá teorie vjúha, nauka o emanacích boha, skrze něž se Višnu manifestuje ve světě ve své plné podstatě. Toto učení je zcela rozdílné od nauky o „sestupech“ (avatára) čili vtěleních (inkarnacích) Višnuových, které tato tradice pokládá jen za nižší manifestace boha, i když si časem některé z nich přivlastnila a vyložila po svém. Tato tradice dosáhla vrcholu svého rozvoje v 10. st. a později se obrátila na tantrismus.