posvátná písma (Hind)

posvátná písma (šruti [śruti]) – texty, pokládané danou náboženskou tradicí za zjevení od Boha nebo za přímý výron z božského či věčného zdroje. Liberálnější výklad připouští, že jde o texty sepsané duchovně vyspělými autory s božskou inspirací. V hinduismu sem patří čtyři védské sbírky, bráhmany, áranjaky a starší upanišady. Nejortodoxnější pojetí jim přičítá status apaurušéja, tj. vzniku bez lidského přispění a existujících jako věčný zvuk. I nejliberálnější výklad, ve smyslu děl inspirovaných básníků a myslitelů, však je přípustný, a též jakékoli odstíny mezi těmito krajnostmi. Větší oblibě než tradiční písma se těší některé pozdější texty, z nichž nejvýše je uctívána Bhagavadgítá, která patří jako součást eposu Mahábhárata do kategorie itihása, má však v očích mnoha hinduistů autoritu božského zjevení. Některé tradice považují své vlastní texty, jako jsou ágamy nebo i purány, za pravé zjevení (i když tradičním védským písmům jejich postavení neupírají), v tradičních a vůbec širších kruzích jim však tento význam přiznán není.

Karel Werner