tongpaňi (Tibet)
(přesměrováno z prázdnota (Tibet))
tongpaňi (stong pa nyid) – doslova „prázdnota sama“, sans. šúnjata. Všeobecná vesmírná prázdnota všech věcí a jevů, jakési „bytí nebytí“. Základní filozofická kategorie thegčhenského buddhismu konstatující, že všechen jevový (fenomenální) svět je nereálný (není reálný) a má realitu pouze potenciální, myšlenou, představovanou. Thegčhenská škola madhjamaka učí, že všichni žijeme v domnění, iluzi, představě. Že vidíme něco, co však ve skutečnosti není. Je to prázdnota, bezpodstatnost, bezobsažnost, „nicota“, „nic“, „prázdno“, které jediné skutečně je, které jediné existuje. Je to tedy jakási „existence neexistence“. [Porovnej náš výrok: „Ve džbánu není nic“. Tibeťané řeknou: „Ve džbánu je nic.“] Princip prázdnoty se ukázal být velmi tvořivým, a to jak v oblasti teoretického rozvažování (srovnej například v matematice vytvoření, existenci a využití nuly!), tak i v praktickém plánu: v meditačních systémech se stal například základem koncepce „náhlého nazření“, vedoucího k přímému nabytí „poznání, které přesahuje tento svět“ (viz šerab), k nazření transcendentna. Nejčastější synonymum pomíjivosti, marnosti.
Viz též: šúnjatá (Buddh)