purána (Hind)
purána [purāṇa] – „starobylost“, tj. vyprávění o tom, co se stalo za starých časů, kategorie náboženské literatury hinduismu, většinou ve verších. Každá purána obsahuje zpravidla legendární vyprávění nebo mýty o stvoření, dějinách a zániku vesmíru s jeho božskými, lidskými a podlidskými obyvateli, někdy ve velmi podrobných příbězích dramatického rázu. Některé purány jsou silně teistické, jiné popularizují ideu božské trojice (trimúrti), kterou představují bohové Brahma, Višnu a Šiva, a interpretují ji jako trojí aspekt a manifestaci jediného transcendentního božského zdroje. Nejstarší purány lze datovat do 2. st. a nejmladší o několik set let později, často však obsahují materiál, který pochází z védské a snad i starší doby. Svou povahou to jsou značně nesourodé texty, které bez diskriminace směšují legendární, mytologické, polohistorické, anekdotické i pohádkové materiály a vykazují nedostatek redaktorské kázně či schopnosti svých pořadatelů. Tradičně je uváděno v seznamech 18 purán: Brahma-, Brahmánda-, Brahmavaivarta-, Padma-, Višnu-, Bhágavata-, Bhavišja-, Matsja-, Kúrma-, Varáha-, Vámana-, Garuda-, Šiva-, Linga-, Skanda-, Náradíja-, Márkandéja- a Agnipurána. K nim dále přistupuje ještě Vájupurána, která je někdy v seznamech uvedena namísto Šivapurány, a text Harivamša, který má charakter purány, byl však přičleněn na konec eposu Mahábhárata. Existuje též 18 pomocných textů, zvaných upapurány, a krajové texty, zvané sthalapurány, jejichž obsah tvoří místní legendy a mýty, týkající se událostí kolem specifických chrámů a jejich božstev.
Literatura:
Banerjea, J. N. (1966), Paurāṇic and Tāntric Religion, Calcutta: University of Calcutta.
Doniger, Wendy (1993), Purāṇa perennis: Reciprocity and Transformation in Hindu and Jaina Texts, Albany: State University of New York Press.