puruša (Hind)
puruša [puruṣa] – (1) osoba; osobnost; duch; „duše“; individuální duchovní jádro osobnosti; (2) absolutno, pojaté jako osobnost kosmických proporcí. Kosmický aspekt tohoto pojmu je podložen védským hymnem (Rgvéd 10.90), v němž je oslavován Puruša jako prapůvodní realita či Absolutno duchovní povahy a s rysy osobnosti a současně kosmogonický zdroj projeveného vesmíru. Ten vznikl z jedné čtvrtiny jeho bytosti
v průběhu gigantické kosmické oběti (což je jeden z několika védských mýtů o počátku světa), zatím co zbývající tři čtvrtiny zůstaly skryty v transcendentnu. „Purušovská“ tradice, pro niž je tento hymnus jedním z mála svědectví, byla pravděpodobně značně silná vně hlavního proudu védsko-bráhmanské tradice, prosadila se však zčásti do textu některých upanišad, kde nacházíme např. pojmy éšó ’kšini puruša pro jedince jako vnímající subjekt (na úrovni světa) a čákšuša puruša nebo uttama puruša pro jedince v absolutním stavu čistoty (samprasáda), jenž přesto může vnímat i svět jako „duch (mysl) svým božským okem“ (manó ’sja daivam čakšu), aniž podléhá jeho poutům (Čhándógjópanišad 8.7–12). Také raný buddhismus pálijského kánonu používá tohoto výrazu pro jedince, s dodatečným přívlastkem dokonce i pro ty, kdo dosáhli osvobození (mahápurisa nebo uttamapurisa).
Pojem puruša si přišel na své v dualistickém systému sánkhjové filozofie, ve které představuje duchovní pól skutečnosti, a věčná kosmická síla prakrti (příroda) její pól světský; puruša však v něm není jednotným absolutním jsoucnem, nýbrž na absolutní úrovni existuje mnohost purušů, kteří se bezděky dočasně zaplétají do prakrtických světotvomých procesů, z nichž pak musí hledat cestu zpět do svého svobodného duchovního stavu. Pataňdžaliho jógová filozofie rovněž přijímá existenci nesčetných purušů, chycených do prakrtické sítě světového procesu, jeden z nich však jím zůstává věčně nedotčen a je nazýván íšvara (Pán), není však stvořitelem ani demiurgem a nezasahuje do světového dění. Může být pouze pasivně (svou existencí a příkladem a jako učitel jógy) nápomocen nesvobodným purušům v jejich úsilí o osvobození, jestliže se k němu pokorně obrátí (srovn. íšvarapranidhána).
Přesná povaha věčných individuálních purušů v jejich původním stavu svobody a po dosažení osvobození není v žádném systému vysvětlena, zjevně s tichým předpokladem, že je pojmově nepochopitelná. V populární epické filozofii však jsou jednotliví purušové většinou považováni po způsobu nazírání védántové tradice za výrony jednoho kosmického Puruši, který je totožný s átmanem.
Literatura:
Werner, Karel (1988), „Indian Concepts of Human Personality in Relation to the Doctrine of the Soul“, Joumal of the Royal Asiatic Society, str. 73–96.
Werner, Karel (1996), „Indian Conceptions of Human Personality“, Asian Philosophy 6.2, s. 93–107.