súfismus (Hind)
súfismus – mystické hnutí uvnitř islámu. Svůj původ má na Blízkém východě v prvních staletích historie islámu, když se v něm objevily asketické tendence mezi tzv. „hledači Boha“, kteří se seskupovali v malých skupinách v polokláštemí společenství a vyznačovali se nošením jednoduchého roucha z vlny (arabsky súf, odtud jejich jméno). Jejich cílem bylo dosáhnout naprosté jistoty, že unikli hrozbě pekla, a proto se zříkali světa s jeho pokušeními. Tuto jistotu časem počali vidět v dosažení zážitku mystického sjednocení s Bohem, o němž věřili, že je přítomen ve veškerém svém stvoření. V tom je zřejmý vliv helénistických, gnostických, křesťanských a snad i indických mystických nauk a tendencí a není divu, že súfíjové byli často pronásledováni islámskou ortodoxií. V 11. st. dorazil súfismus do Indie, kde jeho panteistický aspekt byl posílen stykem s védántovými směry hinduismu a sám vykonával vliv na některé jedince, jimž se příčila bráhmanská ortodoxie (např. na Kabíra), na některá asketická hnutí (např. na bauly) a na určité skupiny hinduistického obyvatelstva.
Literatura:
Zaehner, R. C. (1969), Hindu and Muslim Mysticism, New York: Schocken Books.